jiný kraj, jiný mrak

už ráno s pani pekární sme se shodly, že je divnej den, ani se nedivila, že dneska dvojitý, sama si prej musela dát trojitý, aby mohla fungovat. stoosmdesátpět tisíc hovorů a recodpočinek, mš si myslí, že je otravnej:)))), mojebády, tvojebády, co s načatou placatkou? dezorient lejdy s bílou hůlkou, co ji mohlo sejmout tak padesát aut, zatimco lidi na zastávce vejrali, aby až se stane fail, mohli sklopit oči a šoupat nohama a dělat že zrovna teď hrozně nejvíc potřebujou ťukat smsku nebo si hypnotizovat tkaničky, wtf, ... dezorienti sobě a a vnitřní hřejivej pocit né z toho, že sem za ní šla, jako spíš z toho, jak to bylo nečekaně-bezpřemejšlivě automatický, páč to se mi v takovejch situacích neděje, ... a pak sem si nechala ostrouhat nohy, blábolila sem o anglii, koupila si v druhoruční módě šaty (!?) a košili (!?), polívkovala na nejgeniálnějším polívkovým místě v celý praze, stáhla druhou řadu mladých delikventů, osekala "kámoše", nenapsala ani řádku a svědomí utopila ve zbytku vybublaný koly s vodkou ze včerejšího výletu. a někdo říká, že všechno dobře skončí, zní to jako ňákej trapnej fór, ...