vánoční jiřák

druhý příspěvek za tak krátkou dobu? to má ta bitr asi hodně freizeitu! joo, tenhle týden už druhý:). piju teplý(!) kafe, přikusuju čokoládový sušenky, co vypadaj jako zmrzlý hovínka, do kterejch rád kope Mardi a zpívá o tom v legendární vánoční fixí písni :), a zaznamenávám včerejší superskvělej den. vypravili jsme se na trhy na náš exbalkon, trochu nakoupili a hodně chillovali, vylomenina medvědice sladce kočárkovala a nenechala se vyrušit ani poledníma zvonama nejkrásnějšího kostela v celým loveless, co už dávno není loveless, F. si dal dančí burger (a to máš jako sváču nebo oběd?) a já kávu + excelentní borůvkovo-čokoládový dort (a ty to máš jako sváču nebo oběd?), pak probuzeně vysmátě u italů, knihovna, klidná cesta domů a příjemná výroba jedlých darů, spánek na balkoně, pohoda, křivej stroze ozdobenej strom a vánoční písně o blátě (ani kočka, ani kočka).. tak jo ♥

strome, kamaráde! dík :)

to je včéra, když jsem psala o tom, jak pro mě začal podzim. a dnes je tady příběh o tom, jak jsem ve vzduchu nasála vánoce. to bylo tak. psalo se úterý 20. 12. léta páně 2016 a já se vracela od dětský doktorky v nepovznesený náladě, protože se mi nedařilo asi dvě hodiny přejít silnici, vylomenina mi obdivuhodně vytrvale křičela do ucha a navíc jsem zjistila trpkou pravdu o tom, že pro doktorku nejsme výjimečný skvělý pohodářky, protože pro ni jsou výjimečný skvělý pohodářky úplně všechny mámy s dětma, který jsou u ní registrovaný, dokonce i ty, který vlastně skvělý pohodářky vůbec nejsou (ahoj!). nikdo tam neni oblečenej, trapas. v tomhle módu jsem ještě absolvovala small talk v šílený tetě ("tašku můžu nabídnout?" "ne, děkuju" "zákaznickou kartičku?" "ne" "a nechcete si ji pořídit?" "ne, děkuju" "máte tam spoustu výhod, něconěco, něco, kafe, něconěco...?" - řekla kafe?? - "ne, děkuju" ... "ještě účtenku! nechcete?" "ne") a pak se všechno zlomilo. vystoupila jsem u hřbitova a zamířila do zahradnictví. zcela spontánně jsem za 280 kč koupila stromek v květináči. byl těžkej jak prase. hošík mi s ním pomohl alespoň přes silnici a pak mi ho naložil na volnou ruku. jsem magor. jako by sedm kilo spící váhy na mý hrudi nebylo až až. ale tak jsou přece vánoce. stromek jsem asi pět metrů nesla v jedný ruce, dalších pět metrů oběma rukama (za pytel) a zbytek cesty, cca třista metrů, rezignovaně táhla za sebou. vzpomněla jsem si na sandcrewovu epizodu se stromkem :). doma jsem ho ozdobila jedinýma asi šesti krásně jednoduchýma ozdobama, který se v naší domácnosti nacházely, a vylomenina nejdřív plakala a pak se kouzelně smála. druhý den, tedy léta páně dnes, jsem pak koupila na trzích vánočku. teď ji dlabu s máslem, píšu a užívám si předvánoční freizeit. jupíjajej :)

co je nejlepší na breakdownech? ... zítřek

útlum a zvláštní sebejistota, co pramení z jemivšechnojedno pocitů. druhý den po dopadu na dno je fajn, že vím, že níž už to nejde, aspoň v tu chvíli ne. a každej vydrápanej centimetr zpátky nahoru je krok vpřed, tím lepším směrem, za láskou, pokorou, sluníčkem, za bezzubejma úsměvama malý vylomeniny, co jsou to jediný ryze upřímný, do normálního světa, k "normální" bitr, tak jak ji známe. 

známe ji...?

tak takhle vypadá moje duše. bez mejkapu, na rozsvíceným světle, se všema jizvama a do krve rozdrápanýma bolákama.

poprvé jsi mě viděl nahou.