bez vína

h. se nechala slyšet, že nejvíc jí bude chybět pití vína, ptž mladší už nebudem a tohle budou úplně ztracený roky, je to už asi 30 hodin a já si pořád říkám - what the fuckin hell? (to si říkám docela často na hodně věcí, někdy i nahlas, když je to fakt moc, jako třeba včera večer, když jsem ze sprchy koukala oknem, co je úplně u stropu a je z něj vidět na nejhornější terasu protějšího domu a tam poletoval pták, co byl nejspíš straka, ale měl ocas dlouhej skoro jak páv...) ztracený roky? co jsou přesně ztracený roky a dají se vůbec některý roky definovat jako ztracený, natož ty, co nás právě posunou úplně nejdál ever, na místa, kam by nás v životě nedovála ani chuť vína, ani ta nejsilnější kocovina? a jsou to asi zrovna ty nejtěžší roky, co nás odhoděj na nejvzdálenější místa, co jsou zároveň nejbližší, protože jsou nejvíc vevnitř nás jak to jenom jde.

ale třeba to tak nemaj všichni a někdo by prostě radši jen pil víno a "užíval si života", akorát že kde je ten život a není náhodou pořád někde dva kroky za náma, před náma, vedle nás anebo jen v knihách a filmech a v příbězích ostatních lidí kolem nás, se kterýma jdem na kafe/víno a vyprávíme si o nich?

někdy si potřebuju jen tak hodinu dvě tři poležet, posedět, vyprázdnit hlavu, jako minulý víkend v kh na lavičce, slunce všude, samotná já a moje vytoužená nesnesitelná lehkost bytí, bez plánů, co tady budu vůbec tentokrát dělat, na čem budu pracovat, co budu tvořit? a bylo prázdno, podivný, nezvyklý, ale brutálně potřebný, muselo proběhnout přesně tohle prázdno, aby do sebe věci znovu začaly zapadat tak, jak to mám rád, aby se věci začaly dít, hejbat a já s nima. v tu chvíli, kdy jsem prožívala zoufalý prázdno, jsem ho nechtěla zažít v budoucnu znovu, ale teď po něm toužím, protože už vím, že je to součást procesu.

("celej můj život je zkurvenej proces! :D" - mp)

a čím to, že mám kolem sebe tolik projektorů?

tolik otázek a další workshop v nedohlednu. :)

ufff... tohle pomohlo hodně. nejsem prázdná váza, nikdo nejsme, a s tím vínem je to vlastně vtipný.

včera v tvrzi u pampeliškový školkový kadeřnice a tulící fotka.

hd v praxi, když se n., která se s nikým moc dobrovolně nekamarádí a zásadně čeká na ty správný pozvání, skamarádila s mat.

všechno je správně, jen trochu víc toho prázdna, ať se dějou věci.

dnes poslední článek pro suprtruprcopydreamjob a po půl roce zase cítím volnost, svobodu, netlaky, ten krásnej příjemnej prostor pro prázdna. ou jé :)

jaro inside + slovník :)

o měsíc minus den později zaznamenávám parádní den, ať tu nejsou jenom faky a hejty, protože to nejsem já, teda vlastně jsem, co to povídám?, jsem to pořád já, ale některý dny jsou prostě příjemnější a to jsou ty, na který se mi víc chce vzpomínat (i když po sobě ráda čtu všechno, vůbec nejenom to sluníčkový).

- poslední čtvrtky a pátky se mi stává, že vyjdu na bus ne za pět dvanáct, ale spíš pět po dvanáctý, ale nestresuju se a říkám si, že třeba bude mít taky zpoždění a když ne, tak pojede další, sice pak dorazím na místo určení dvě stě let po dvanáctý, ale... tak co, no. no a děje se to, že ty busy stíhám, ještě na ně kolikrát čekám, a na místě určení jsem včas a je to dobrý. akorát to teda funguje jen ty čtvrtky a pátky, a dneska je zrovna čtvrtek, ale třeba jestli úterní cestování bude probíhat i v budoucnu jako tohle úterý, tak přes fak pojede vlak hned několikrát denně, ale já nejspíš žádný z nich nestihnu :D

- na plavání mám partu super duší, každá je jiná a každá je svá a dohromady to tvoří tak příjemnej celek a všechny mají super mini duše, a když pak řeknu L., že se mi líbilo jak suprově jezdila na tom medvědovi, tak mávla svou dvouletou ručkou že "néé, né!" a my se smály a vtipkovaly, že je skromná po mamince, nebo "máte to blbě, to logo na kočárku" (nuna), "já vím, u týhle firmy si nic nekupujte, vám by to zkomolili třeba na tuna", "nebo dvě tuny, když to budu vozit já" :), a pak veselý bubliny všude a reklamace nebublifukózních bublifuků, a i když někdy není co říkat, protože je třeba i příjemnější jen mlčet a sdílet, tak to neva, protože pak přijdou podobný souznící hlášky a svět je správně a já jsem za ty duše nejvděčnější.

- a pak jahody z penáče a tříhodinovej vylomeninky spánek, dočten vieweghův muž a žena, vůbec ty dny, kdy si aspoň chvíli čtu knížku, ty jsou tak nějak víc správně než jiný.

- a pak hřiště a dvě číči na motorce a jedna vedle :) a jedno odcházecí/přicházecí setkání taky prošperkovaný hláškama a svítilo slunce a bylo teplo a po klouzačce se vozily želvy a odchod po skoro dvou hodinách měl nečekaně hladký průběh, jen jsem se párkrát upozornila že čas se nachýlil a pak že se jdu už rozloučit a do toho N. vzala čáru a byla doma skoro dřív než já. večery bez F bývají náročnější, ale kdyby byl každej jako ten dnešní... :)

závěrem úryvek z vylomenino-člověčího překladového slovníku, pro fjůčr bitr a další fjůčr (i prezent) zájemce: