den V

otupělost continues, úleva zatim nepřichází, ale je na cestě :). ráno krev a kobliha, v poledne něco trochu pracovního (zahraj něco pořádnýho..) a večer překonaný moment zoufalství aka jak se goddammit dostat za ten kruháč? xD a najednou uprostřed království knih a u závory jedna černá kočička.

náročnej den, ale zásadní pro bitrs soukromý dějiny.

a stejně se stane co má. vůle hvězdná. :)

říjen ten divnej měsíc vol. nekonečno

jak řiká mňága - naděje ve vzduchu voní a mně už se nechce tvářit sklesle . . . :)

je nádhernej podzim.

procházky, nejlepší kafe z jiřáku, stop-start-continue :) , homeland se začíná rozjíždět a čokoládový croissanty čekají, ó. v pondělí bude nepříjemnost, ale aspoň se bude vědět. zítra pohovor v knižním rektále. dočtena marta a vetřelec, boží. hned taky tendence ke zkratkovitostem. jak já sem úžasně ovlivnitelná :)

a hodíme se k sobě :)

a mám osnovu!!! :)

a v andělím krosu v podzemí se nedá dejchat.

štěstí přeje rozhodnutým?

třeba dnešní příspěvek nebude taková depka. oáza mi přivála do cesty osobu, co se toho nebojí; co prostě skončí po měsíci, když něco nefunguje nebo to je proti jejím přesvědčením. kdybych byla svoje nejlepší kámoška, jasněže si řeknu - gedautofdérrajtnáu votárjůvejtink fór jů krejzy bič?, proč nejsem svoje nejlepší kámoška (budem..?), fjůčr bitr, spoléhám na tvou nehynoucí genialitu, díky který vymyslíš, jak mi dát skrze časoprostor, co nás dělí (spojuje?) (jestli se nestane klišeém mých fjůčr knih tohle, tak..... se jím definitivně stane ofc něco jinýho :D), jasný znamení... ad osoba + oáza děje: jsem vážně už tak otupělá systémem, že si nejenže nechám věci líbit, ale radím ostatním, ať si jich nevšímaj, pouští druhým uchem ven a jedou si svojí flou; nebojovat za pravdy, za férovosti, krčit nad nima rameny, že to je normální, to si zvykneš, ... !? to přece nejsem já, nechci bejt. 

nebudu.

budu svoje nejlepší kámoška.

a půjdu si na svatbu za svědka. :D

prosíme volume panku v našich životech doprava

stává se ze mě člověk, co nechci aby se ze mě stal. šeptám to ve vaně do ucha svýmu antideprézivnímu abstraktnímu kaprovi a ten akorát ukazuje ploutvičkou na muj levej bok, ať si přečtu poselství forever zdejší, co vzniklo asi právě pro tyhle případy. potřebuju se naučit věřit ve svý rozhodnutí, budoucí i minulý, stát si za nima ať jsou dobrý, divný, pointless nebo úplně špatně(!) - protože jsou prostě moje (takže vlastně nemůžou bejt nikdy úplně špatně - proč si to teda myslim?). hroutím se sama v sobě a ví to jen moje zvyřátka. nedokážu ale objektivně určit, kolik se toho děje reálně a kolik si přikresluju ve svý hlavě. rozkládam se na menší nervózní, podrážděný a kousavý bitrs, co se nemaj rádi a viní ze svý existence tu původní nerozloženou bitr; že to nechala zajít tak daleko a že nad svýma výlevama a rozkladama ztrácí kontrolu. já vim, nedržet emoce v sobě a prožít si je. tak to teda zkoušim.

a co jinak?

jinak dobrý - jsem přece zdravá (pouhá tři lékařská vyšetření za poslední dva týdny), bydlim s nejlepšim klukem (kterej bydlí s mnoha nervózními, podrážděnými a kousavými bitrs), s kočičkou, mám práci (...), mám správnej počet končetin, očí, nosů, tetování a piercingů; mám skvělý kamarádky co jim svědčím na svatbě (kotě :*) nebo s nima navštěvuju myší domy (bloncko :*); mám prachy na nájem i na moje čím dál častější kniho-kavárničkový návštěvy (zpomalovači rozkladu :*) i na boží dovolenou na ostrově zatáček, panoramat a kraviček na silnici..

ty pankerko - venku kvete jasmín bílý krásně .. !

asi ten podzim nebo co.

(možná spíš to špatný patro...)

"pokaždý, když budeš mít špatnou náladu, musíš sníst za trest číze."
"to budu za chvíli pěkně tlustá.."
"neee, teď si měla říct - tak to už nebudu mít nikdy špatnou náladu!:)" 
...