biceps a víc

jako pardón, ale prostě nejvíc miluju tweety a statusy druhohorní bitr. např. 11. 5. 2010: čekám až tě potkám, a ty děláš to samý. ofc vím, že to už přede mnou vymysleli chinaski, ale ten meziřádking a hlavně ten fakt, že kdyby šlo replájnout do minulosti, napíšu si: vydrž číčo, už jen rok a měsíc a dva tejdny! :)

nepřestávam udivovat sama sebe, při čtení všech těch božích modroptáčkovin a modrozlovin, co sem zplodila ať už jako končící vztahovistka (nemam dost dobrou představivost, abych si dokázala představit, co bude teď...), antivztahovistická rajdička (ach můůůj bože, jestli mě moji spolubydlící neukamenujou po týhle noci, tak už nikdy!), tajněpolásce toužící kočička schovávající se ze strachu furt za masku rajdičky (nedává to smysl nejkrásnějš, jak kdy nedávalo...), zároveň stále zodpovědná studentka prestižní univerzity (jak tohle dopadne... takovýho stresu a sraní pro dvě bezpointový písmena!), noční návštěvnice magickýho domu nad růžemi (neni nad to, když vám samotářský macháčko-hlody cituje muž, co vypadá jako macháček, má hlas jako macháček, a ještě je u toho nahej...) a ve finále jako upgrejdovaná nejšťastnější vztahovistka, co začala znovu věřit (a kdyby mi na dveře zaklepaly pešky a pasti, jako smrtka u houmra, řekla bych totéž, co on: co? díky, nemáme zájem :D). doufám, že ste měli při ruce kapesníky :D, nadále už snad nebudou potřeba. u mě potřeba sou, protože sem tradičně podlehla svýmu klasickýmu podzimnímu teplůtkokašlorýmičkoyouknow. tradici a klasiku nezmiňuju náhodou (jak kdybych něco někdy zmiňovala náhodou... jáá :D), pomocí své paměti a podzimních kolemsvatomartinských příspěvků za poslední čtyři roky jsem totiž odhalila jistý listopadový spojitosti.

no. je dobrý, že se můžu u různejch věcí vymlouvat, že sem nemocná. čehož jak sem odhalila (úplnej agent kůpr), se nebála ani minulostní bitr. která mě donutila pustit si ňáký retro, ať mi dou písmenka líp od ruky a ať si zase za rok v tento magicky ojedničkovaný den můžeme otevřít stylově víno / krabičku london čajů se skvělýma názvama jako strawberry-vanilla fool nebo rapsberry rende-vouz (nehodící se vypijte místo mě) a balíček kapesníčků. no prostě, jedu si rybičky!!! chápete to? klidně se vymluvím na to, že sem nemocná, a klidně ne. ostatně- konstantin ještě neměl možnost se jich nabažit a tak ho s nima pustim do bazénku. budou si plavat z orgánu do orgánu a bude jim fajnově. tak jako mně, když píšu. jsem jako murakamiho fialka, která je schopná uvažovat a třídit si (nejen)inside informace jedině prostřednictvím psaní. moje nejmilejší fjůčr bitr, doufám, že už jsi přečetla všechny murakamioviny minimálně třikrát a aspoň jednou i pozpátku a v japonštině!!! já dnes dočetla sputnika a nabyl mě šílenou chutí psát, číst, přemejšlet (takže psát), psát, číst, žít, nebát se bejt nepochopena, psát a číst. což je přesně to, co ve mně způsobujou knihy, ke kterejm se chci vracet a chci je mít navždycky ve svý osobní bitrknihovničce; to, co na knihách miluju; co způsobuje, že s nima a v nich chci bydlet a umřít; bejt jejich součástí a nechat se pohltit.

epičnost ze strany 178:

Uvažoval jsem, proč musíme být všichni tak osamělí. K čemu je podobná osamělost dobrá. Na svět se rodí takové spousty lidí, všichni vzájemně touží jeden po druhém, po tom, co v sobě mají druzí - tak proč musíme být tolik sami? Udržuje snad naši planetu v chodu opuštěnost lidská?

já mam pocit, že s knížkama člověk neni nikdy úplně sám. chybí mi rozhovory s frankem, budoucím peruánským spisovatelem, milovníkem zlobivejch holek -:). podle mě se mě nikdy nikdo jinej nezeptal, proč čtu. on jo, u pozdní srpnový večeře, kdesi ve východním londýně. a pak mi pouštěl videa maria vargas llosy a překládal mi kousek svý povídky o pánovi, co jsem s nim jeho první večer hrála poker a co jsme ho nikdo neměl moc rád, protože byl přehnaně dotykovej a někdy trochu nechutnej. frank psal o tom, jak asi musí bejt nešťastnej. opuštěnost lidská. frank and himself, smály jsme se s carol the gapist. úhel kontextu. na konci růží pro algernon jsem se málem ubrečela, když charlie vzpomínal, jak mu bylo hezky, když četl knížku, a že by chtěl bejt zase chytrej, nejrači hned teť, uuuaaaa ,( - nebo když prosil, ať hlavně nezapomene číst. dohajzlu. takže i s knížkama může bejt člověk úplně sám, a možná ještě víc sám než bez nich. takže jsem si závěrem odstavce geniálně vyvrátila jeho začátek, tleskám si :D , hlavně nepropadat panice a usrknout si vanilko-jahodovo-bláznivýho čaje o páté. takže v tomhle sem definitivně fialka. jen ne tak hubená a lesbická.

epičnost daniela keleyse ze strany 235:

Šel sem tam a sed sem si na svý starý místo vzadu ve třídě a ona se na mě podívala divně a řekla Charlie kdepak si byl. Já řek brejden slečno Kynyjanová sem nachystanej na hodinu jenom sem ztratil tu knížku co sem měl. Začala plakat a vyběhla z třídy a všichni se na mě podívali a já sem si všim že moc z nich nejsou ty samý žáci co bývali v mý třídě. Pak sem si najednou vzpomněl o tý operaci a jak sem byl chytrej a řek sem ježkovy voči teď sem tedy vystříh pěknýho Charlieho Gordona. A šel sem pryč než se vrátila do třídy.

jako pardón, ale vůbec nevim, jak mám teď psát o věcech, o kterejch sem původně chtěla, že jo.

že jo?

pocem, kamheš ;)

jak se asi řekne opuštěnost lidská japonsky? a četl charlie gordon murakamiho?

čas na fotografii:

♪ když s tebou koukám na fotbal... a nevim, kterej je žirůd a kterej suaréz... :) koupili jsme si světýlka a závodili, kdo jich víc ošňůrkuje. teď nám visí kolem dveří a vypadá to zčásti halloweensky, trochu vánočně, možná taky romanticky, ale hlavně!!!!!!!! hlavně to je prostě hezký ;). (haha, budoucí spisovatelka promluvila). takový mandarinkový, samotářovitý; jednoduchý a krásný. fajnový.

stala jsem neplacenou redaktorkou. píšu o jídle a můj první článek se zabývá kontroverzí délky šál. haha (notak minimálně titulek určitě).. systém pro vkládání článků je podobnej blogu, a tak sem opět díky bloggérské činnosti velice zvýhodněna. stejně jako sem díky ní např. v brně ochutnala proteinovou piňacoladu. :) což je jen další z mnoha důkazů (a úkazů!), že nic se neděje bezdůvodně. teď jdu třeba uhňácat těsto na pizzu. protože.......... wait for it........... bude k večeři ,) a to je důvod, důkaz a úkaz podle mě naprosto nezpochybitelnej. a to chceš.

hezký večer :)

ps: dnes, cestou na ministerstvo dopravy :D, jsem dostala šílenou a neovladatelnou chuť na horkou čokoládu. pointa inklůdyd: dala jsem si ji! :D a takhle bysme to asi měli dělat se všim, no né? :) v mezích zákonů, lidství atd. :D no jó