vánoční jiřák

druhý příspěvek za tak krátkou dobu? to má ta bitr asi hodně freizeitu! joo, tenhle týden už druhý:). piju teplý(!) kafe, přikusuju čokoládový sušenky, co vypadaj jako zmrzlý hovínka, do kterejch rád kope Mardi a zpívá o tom v legendární vánoční fixí písni :), a zaznamenávám včerejší superskvělej den. vypravili jsme se na trhy na náš exbalkon, trochu nakoupili a hodně chillovali, vylomenina medvědice sladce kočárkovala a nenechala se vyrušit ani poledníma zvonama nejkrásnějšího kostela v celým loveless, co už dávno není loveless, F. si dal dančí burger (a to máš jako sváču nebo oběd?) a já kávu + excelentní borůvkovo-čokoládový dort (a ty to máš jako sváču nebo oběd?), pak probuzeně vysmátě u italů, knihovna, klidná cesta domů a příjemná výroba jedlých darů, spánek na balkoně, pohoda, křivej stroze ozdobenej strom a vánoční písně o blátě (ani kočka, ani kočka).. tak jo ♥

strome, kamaráde! dík :)

to je včéra, když jsem psala o tom, jak pro mě začal podzim. a dnes je tady příběh o tom, jak jsem ve vzduchu nasála vánoce. to bylo tak. psalo se úterý 20. 12. léta páně 2016 a já se vracela od dětský doktorky v nepovznesený náladě, protože se mi nedařilo asi dvě hodiny přejít silnici, vylomenina mi obdivuhodně vytrvale křičela do ucha a navíc jsem zjistila trpkou pravdu o tom, že pro doktorku nejsme výjimečný skvělý pohodářky, protože pro ni jsou výjimečný skvělý pohodářky úplně všechny mámy s dětma, který jsou u ní registrovaný, dokonce i ty, který vlastně skvělý pohodářky vůbec nejsou (ahoj!). nikdo tam neni oblečenej, trapas. v tomhle módu jsem ještě absolvovala small talk v šílený tetě ("tašku můžu nabídnout?" "ne, děkuju" "zákaznickou kartičku?" "ne" "a nechcete si ji pořídit?" "ne, děkuju" "máte tam spoustu výhod, něconěco, něco, kafe, něconěco...?" - řekla kafe?? - "ne, děkuju" ... "ještě účtenku! nechcete?" "ne") a pak se všechno zlomilo. vystoupila jsem u hřbitova a zamířila do zahradnictví. zcela spontánně jsem za 280 kč koupila stromek v květináči. byl těžkej jak prase. hošík mi s ním pomohl alespoň přes silnici a pak mi ho naložil na volnou ruku. jsem magor. jako by sedm kilo spící váhy na mý hrudi nebylo až až. ale tak jsou přece vánoce. stromek jsem asi pět metrů nesla v jedný ruce, dalších pět metrů oběma rukama (za pytel) a zbytek cesty, cca třista metrů, rezignovaně táhla za sebou. vzpomněla jsem si na sandcrewovu epizodu se stromkem :). doma jsem ho ozdobila jedinýma asi šesti krásně jednoduchýma ozdobama, který se v naší domácnosti nacházely, a vylomenina nejdřív plakala a pak se kouzelně smála. druhý den, tedy léta páně dnes, jsem pak koupila na trzích vánočku. teď ji dlabu s máslem, píšu a užívám si předvánoční freizeit. jupíjajej :)

co je nejlepší na breakdownech? ... zítřek

útlum a zvláštní sebejistota, co pramení z jemivšechnojedno pocitů. druhý den po dopadu na dno je fajn, že vím, že níž už to nejde, aspoň v tu chvíli ne. a každej vydrápanej centimetr zpátky nahoru je krok vpřed, tím lepším směrem, za láskou, pokorou, sluníčkem, za bezzubejma úsměvama malý vylomeniny, co jsou to jediný ryze upřímný, do normálního světa, k "normální" bitr, tak jak ji známe. 

známe ji...?

tak takhle vypadá moje duše. bez mejkapu, na rozsvíceným světle, se všema jizvama a do krve rozdrápanýma bolákama.

poprvé jsi mě viděl nahou.

vysmátý uplakaný den, tak jako včera, tak jako zejtra, tak jak to miluju

koupila jsem áčtyřkovou obálku za 3 koruny, jeden dárek vložila dovnitř a jeden nalepila na ni a pak jsem ji poslala doporučeně za 51. ♥ malé velké radosti, k nezaplacení. z pošty jsem si odnesla boty. konečně. z jejich minulý majitelky nemám příjemný pocity, tak jsem je hned hodila do pračky spolu s dalšími dvěma páry, který nejvíc nosím, a teď se tu suší vedle mě pod topením a já si čtu status Radky T. o botách s fotkou hory bot a cítím obrovitánskou vděčnost, že nejsem závislá na botách a taky že jsem učinila to velký sekáčový rozhodnutí. a že už i F má druhoruký kabát a sekne mu a je to calvin klein :). a že celkově se mi snad daří zbavovat se lpění na materiálnu. jen bez kafe, čokolády, tvarohových koláčků a skvělých knih si teď svoji existenci úplně představit neumím. děkuju za ně :). a za dnešní vychechtaný odpoledne v posteli s vylomeninou. to je tak boží, když se miminko směje nahlas. to moje navíc po smíchu (bohužel) škytá, tak jako já. 

posledních sedm měsíců mýho života je vyplněných hlavně pláčem a smíchem, základníma a protichůdnýma emocema, kterejm bych snad přiznala absolutní hodnotu, kdybych se někdy nějakým omylem ocitla v lidovkovým pátku. 

posledních sedm měsíců mýho života je totálně nabitých. ♥  

děkuju, že mám pořád čas číst knihy, ač se to často děje během procházky za chůze :D.

kouzelná rybka je kámoš

F si čte s vylomeninou obrázkovou zvířátkovou knihu.
"a tahle ryba je možná kouzelná a umí splnit tři přání. co by sis přála?"
/dvě přání/
"... a jako třetí bych si přála, aby si něco mohla přát i maminka s tatínkem."
já /dojatě sama ze sebe/: "já si přeju, abychom se spolu měli hezky a dokázali se vždycky na všem domluvit."
F: "já si přeju, aby liverpool vyhrál anglickou ligu."

♥ ... a ona plave ... :)

nesnesitelná bezmoc miminkovského bytí

mají normální bezva život, na kterej jsou zvyklí a dává jim smysl, a pak najednou prásk (=voda), a ocitnou se v cizím světě. neznají to tu, neumí komunikovat (nikdo neumí říct co chtěl... co by chtěl..), nemůžou utéct nebo se aspoň odplazit. miniaturní mimozemšťani. najednou jsou odkázaný na nás, na to, jestli jejim bolístkám a pocitům porozumíme, nebo ne. u mě je to vzhledem k mý absolutní nezkušenosti s malinkýma lidma spíš to "nebo ne". a možná to plakání nemusí bejt vždycky nutně koliky, zoubky, hlad nebo počůraná plínka. třeba se jen chtějí cítit víc přijatý, víc v bezpečí. ani my nechcem ve skutečnosti slyšet "nebreč, za slzy ti ten idiot nestojí", jako spíš "pojď sem, já tě obejmu a můžeš plakat, jak dlouho budeš potřebovat", ne? (kolikrát se vám to stalo? mně osobně asi cca nulakrát).. a tak jsem uprostřed cesty ke smíření s pláčem dneska chovala milovanou vylomeninu v náručí a šeptala jí, že chápu, jak to miminka musej mít zatraceně těžký, ale že jsem tu s ní a pro ní a může plakat a já ji budu jen chovat a objímat a že to spolu zvládnem. tohle je pro tebe, fjůčr bitr, připomínej si/mi/nám to. každej den.

ty jo, to jsou jiný příspěvky než o kocovině, nešťastným pseudozamilování nebo redbullovým období psaní bakalářky. jako by tyhle všechny události byly jen hořkosladká předehra k životovýmu životu.. tomu, co má opravdový a nejkrásnější grády:)..

dneškem pro mě začal podzim

ještě v sobotu jsme procházkovali v kraťasech. včerejší upršený večer s dopravou za 50 kč jsem si užila napůl, v oáze teplo zvenku i zevnitř, po cestě zima svetru navzdory. 

ale dneska! nejdřív drobný deštík, kafe a brusinko-tvarohový koláč. pak bláto a lehce mokro v pravý jarní botě. pak vydatnější déšť. promočenej kočár a g nadávající, že jde pak rovnou do divadla. asi jedna z těch chvil, kdy jsem měla teoreticky důvod nechat se blbou náladou strhnout taky, přece hnusný počasí a pitomej déšť a debilní podzim a zkurvenej život, ale když je zpruzelej jeden, druhej podvědomě anebo i vědomě přebírá zodpovědnost za zpozitivnění situace. a tak jsem se smála. a pak jsme stály pod stromem, deštníkama chránily víc kočár než sebe, zmáčenej kabát, boty na ždímání. přidaly se malý kroupy. vylomenina sladce spinkala a déšť neustával, jak jsme doufaly, ale sílil, já se smála nahlas a víc a víc. doma jsme se převlíkly do tepláků a plyšovejch ponožek a uvařila jsem čaj. pak jsme na střídačku žehlily, vylomenina se chechtala, g šla na jablka dírou v plotě a do divadla si půjčila F. fesťákový konversky. můj první pocitově podzimní den. boží ♥. 

zakončen kávou v deset večer, abych přebila chuť tuňáka.

odvrácená strana růžový ...

... je pořád jen její strana, součást jednoho celku, kterej nerozkrájíš. moje dnešní odvrácená strana růžový je noc složená z plakání, komára, řevu kočky, lovu komára, skorousnutí, přebalování, polospánku, komára, skorousnutí, řevu kočky, plakání, polospánku ... a najednou je ráno a moje pyramida potřeb má rozbombardovaný základy, jenže to nikoho nezajímá, a celej další růžovo-nerůžovej den před námi. challenge, kterou jakmile jednou akceptuješ, není cesty zpět. 

recept? 

1) dovolit si bejt zpruzelá až trapná, 

2) kafe, 

3) čokoláda, 

4) rande na vyšehradě. 

doporučuju dodržet pořadí a nevynechávat žádný z kroků. 

a pak je jedno, že si zapomeneš v kavárně košili.

znovu o štěstí (nikdo tam neni oblečenej... trapas)

z fb Mariky Paul:

"Skoro by se až dalo říct, že k radosti zkrátka musíme dozrát... Ale v praxi nebudete šplhat na žádnou horu, aby to bylo jako: "tři dva jedna, POZOR, teď jsem šťastný!". Prostě se to stane. Najednou se stanete natolik odvážnými a troufalými, že vstoupíte do pocitu, který jste kolem sebe téměř neviděli a začnete žít něco, o čem skoro ani nevíte, jak to vypadá."

/mám furt schízy, že shořím v pekle, když nebudu poctivě uvádět prameny (dík FF UK), ale asi neumím odkázat na konkrétní fb post, tak sorry, snad uvozovky a odkaz na web budou dostačující, ale stejně myslim, že bych neshořela../ 

to je asi on, ten pocit, co mám, že jsem se stala natolik odvážnou a troufalou, až jsem najednou v tom, v tom, jakože v tom štěstí, nebo co. natolik odvážnou a troufalou pořídit si dítě, a až teprve pak zjistit, co to všechno obnáší, co všechno tím ztrácim (milion), ale o kolik víc toho nacházim (triliardu). jen ponořit se do toho, odpoutat se. od toho milionu. a přijmout. tu triliardu. ♥

a fakt to neni sluníčkový, jak to může vypadat pro pozorovatele z povzdálí, co kempí na svým nevrzacím gauči, v jedný ruce sklenku vína a druhou jede na touchpadu lajky.

a množný číslo je najednou přirozený, už to nejsem jen já, když většinu času trávíme společně, dvě plnohodnotný bytosti. tak na co si hrát? a před kým...? aha. :)

a ne úsměvem proti strachu. ale úsměvem se strachem. už žádný boje. 

peace on us ;)

možná to bude fakt nejdůležitější email, jaký jsem kdy dostala

včera mi ve schránce přistál email s předmětem "možná je tohle nejdůležitější email, jaký jste kdy dostali". možná se tak narodila? a možná fakt je. jestli máte doma taky nějakou malou nebo i větší vylomeninu a ten email vám přišel taky, pojďte neváhat jako já a potkáme se v lepším světě.

nevýchovo, jsem tu - připravená, natěšená a odhodlaná jako nikdy.. :)

ty občasný záchvaty štěstí

jedu si ve vlaku někde kolem nádraží hostivař nebo možná už horních měcholup, sid mi do uší pěje že jednou bude starý tetovaný pán a že "stálo to za to, jít do toho, a nemít na to" a taky že "jak jsme nadávali na krizi, snídali mísy s lanýži, a nikdy nepoznali prázdné místo ve spíži" ( tady: https://www.youtube.com/watch?v=iX1ok3Fgkqk ) , vylomenina je čerstvě sladce vytuhlá na mý hrudi, a najednou to přišlo, nečekanej náhlej záchvat neskutečnýho štěstí a vděku , co vede skoro až k zaslzenejm očím, asi jak je nečekanej a náhlej a jak je to celý neskutečný, a čim víc neskutečný, tím právě skutečnější.

stojí to za to ♥,

i když je to taky často na provaz a vyvážený záchvatama šílenství.

to je superman, tyvole!
:D kotě ;)

čtvrtrok s vylomeninou a deset přečtenejch knih

bezva, tak jsem to na sebe práskla hned v nadpisu, takže moje mateřská bude působit přesně tak, jak jsem si ji vysnila, takže přesně tak, jak to ve skutečnosti vůbec není :D.

dodneška si dost živě pamatuju pocit, kdy jsme s T někdy cca v karbonu nebo jiný podobně vzdálený preshistorii překročili, cituji lastbitr, "magickou hranici 3 měsíců" našeho supervztahu. byla to puberťácká euforie, kterou jsem měla potřebu sdílet na blog zhruba každej další tejden, co jsme spolu vydrželi, ale krotila jsem se a sdílela "jen" asi každý měsíc. :D a abychom si řádně zavzpomínali, nebudu se stydět (nebudu se stydět, nebudu se stydět, nebudu... kolikrát to musim zopakovat, aby to doopravdicky zafungovalo?) a hodím sem odkaz. tady je: http://bittersweet.blog.cz/0710/sedmnact-potreti-prodano. možná pro náhodné zbloudilce do týhle kybernetický vody raději upřesním, že s ním to dítě nemám, jo! :D 

myslím, že s F jsem už neměla potřebu křičet do světa, kolik týdnů a měsíců už jsme spolu (ale roky zase jo, tak náhle se moje posedlost výročíma do časoprostoru nevytratila), asi proto, jak příjemně a přirozeně plynuly, žádnej stres, žádný obrazný vjíždění do vlasů - jedině reálný :), žádný nesnášení čehokoliv co se týká toho druhýho. a ve finále je úplně irelevantní, jak od něj zní "lásko", protože to nevim, neříkáme si tak, ale už tenkrát jsem tajně i netajně toužila po činech místo po slovech. a tak je teď mám a vlastně mám obojí a vlastně jsem nejšťastnější. na tomto místě je potřeba dodat, že v mých občasných záchvatech hysterie a "comamdoprdeledělat?" nebo  "jáužnechciuaaa" stavech byste mi to nejspíš nevěřili, možná ani já sobě ne, ale stejně jsem, fjůčr bitr může potvrdit, tak co.

každej den mě poslední tři měsíce vylomenina učí milionu věcem, nejvíc trpělivosti, spontánnosti a flexibilitě, vděčnosti (třeba za šátek nebo každý v klidu a tichu vypitý kafe) a především - jak hezky řekla Ed. - "pokoře k mystériu zvanému rodičovství" :D, pak taky smát se na cizí děti a koukat do kočárků, občas vést small talky, ... předtím, než se narodila a překopala mi život, jsem se nechtěla měnit, chtěla jsem zůstat svá a kladla jsem kamarádkám na srdce, ať do mě kopnou, pokud se budu chovat jinak, pokud "zmaminkovatím" (už to slovo, uá :D), jenomže teď už vím, že to nejde nezměnit se, zůstat svá asi jo, ale stejně to bude jiný a změně se člověk nevyhne, a je tak obrovská, že je předem nepředstavitelná, aspoň teda pokud je to poprvý, což u mě je .. a najednou nemám zájem, aby do mě za tu změnu někdo kopal a chtěl, ať jsem taková, jaká jsem byla dřív. to už nejde, už nikdy taková nebudu, už navždycky bude všechno jinak, ale dost pravděpodobně nejkrásnějš jinak, jak je to jenom možný. protože jsme hlavní aktéři zázraku a to nevymažeš, nepřepíšeš, nezměníš - a ani nechceš. 

tak hezký tříměsičNiny, číčo, hlavně buď zdravá a šťastná a pořád se tak hezky směj, jako dneska ráno, a spi víc než včera, prosím, jinak zešílím a potká mě další změna :))). dík! *

cizí rozhovor dítě-matka v autobuse:
"mami, proč se nástupiště jmenuje nástupiště?"
"ježiši, no snad proto, že se tam nastupuje, ne."

doma:
"viď že až bude mít N tohle proč-období, nebudem na ni takhle protivný, jako ta maminka z autobusu?"
F: "ne, já bych jí řekl... to je zajímavá otázka s tím nástupištěm, přece se tam i vystupuje, tak by se to klidně mohlo jmenovat výstupiště, viď?"
♥

no, tak jsem na nás zvědavá...

už jsem říkala, že jsem nejšťastnější?
a že vylomenina už skoro dvě hodiny spí?

pro jistotu mi to někdo připomeňte, až bude dvě hodiny brečet :) ...

první skoromaraton a další výzvy

moje běhací scenérie:

je boží vyběhnout a do dvou minut se ocitnout mezi stromy a vlčími máky. je boží vyběhnout. a běžet. :) dneska potřetí v rámci svýho novýho světa. zároveň jsem poprvý koukla na celkovej počet uběhlejch kilometrů /celkovej = když si nezapomenu pustit aplikaci nebo když se mi nesekne po dvěstě metrech/ , a voilá - můj první (průběžnej) maraton je za mnou !!! :D přijmi mou upřímnou gratulaci, bitr. díky, bitr.

moje domácí scenérie:

z Naomi Aldort - Vychováváme děti a rosteme s nimi, s. 87: "Jestliže jsme smutní z toho, co jsme za sebou zanechali, je to jen proto, že vězíme v minulosti. Přítomnost vždy přináší změnu, která nás uspokojí, pokud ji vidíme a pokud se o ni zajímáme tady a teď. Každým okamžikem se objeví nové možnosti, ale když mysl ulpívá na tom, jak to bylo dříve, nevidíme a nedokážeme se radovat z toho, co nám přichází do cesty. Podstatou našeho žití je kráčet vpřed do neznáma. Strach odpoutat se od minulosti nám brání milovat děti v současnosti. Jakmile máte děti, nebude život už nikdy takový, jaký býval; bude jiný, bohatý a stále v pohybu. Uplatňujete-li svůj tvůrčí potenciál a nebráníte se změnám, bude to pro vás jedna z nejúžasnějších cest, které jsou lidským bytostem dostupné." ♥

děkuju, že mám (zatim?) čas číst knihy. :)

že zažívám cestu jako cíl a že věci dávaj smysl. a tim smyslem myslim TEN smysl. :)

a že pouštím svůj minulej svět a užívám si ten novej - se vším všudy - plusy mínusy, jedničky nuly, odpolední spánky, bezesný noci a mnoho dalšího included.

hlavně to zdraví a hodně čokolády.

nealko víno je jako čokoládový croissant bez čokolády

někdy jsou dny růžový jak víno, třeba po 3+3 prospanejch nočních hodinách v kuse, a někdy slunce vysoko - ptáci zpívali - hlava bolí a já strašně chci zpátky původní gilmorskej význam týhle hlášky - ale o tom se nemluví žejo, hlavní je dát na fejsbůk roztomilou fotku, happy feeling a radovat se z 863 lajků. ale pak přijde procházka v zeleni a klid na balkoně s knihou a pak se to miniaturní stvoření usměje a udělá ksichtík s obočím a čelem a zase to dává smysl a v čokoládovým croissantu je spousta čokolády. největší lekce a nejdiskomfortnější zóny ever. ale taky nový významy všeho. i lásky, pokory a sluníčka. ještě je hodně co se učit.

zejtra je to měsíc. :)

houbičky

objevy dnešního dne , kdy jsem dostala dvě různý znamení ať zálohuju. dík a done.

1/ bitr before. někdy se mi stejskáš. a ani to nevíš :)

2/ http://myokard.tictail.com/products ♥ .. !

a: kdo je těch 16 lidí, který se tu po zveřejnění posledního příspěvku zjevili? to jako že mě tu nečte jen kotě, fišmyš, wingsojc, evil (vim to! :D) a fjůčr bitr? neni čas na trochu cenzůry let minulých? hmmmmmmm.. ne, neni. welcome to united states of whatever ..

je den muchomůrek, lorelai chodí s lukem a možná teď budu častěji psát.

filozofická mánie nerozumných

duben, ještě tam budem ... :)

založila jsem si blog tady na blogspotu, napsala první příspěvek složenej z kousku textu mňágy a o sedm let a jeden den později jsem se do tý písničky znovu vrátila a v bledém světle půlnočního měsíce si narychlo sbalila tašku do porodnice. noc předtím byla poslední, kterou jsem celou poctivě prospala, až do ______ (doplň den/měsíc/rok, fjůčr bitr - ideálně ať je to ještě letos, prosím..) .. jenže jsem nevěděla, že je poslední, jak už to tak v životě bejvá :) , jinak bych si třeba trapně nestěžovala na cukání nohou nebo divnosny nebo že nemůžu spát na břiše nebo na emči mňoukot a prostě bych se ráno usmála a byla ráda, jen tak, za spánek samotnej.. :) no , bohudík nevíme nikdy, kdy je co naposled, a víme že to nevíme, a přesto se to často nedaří, bejt rád jen tak. tak na tom pracuj bitr, dík! :)

když projíždím zpětně svoje zhmotněný myšlenky rok po roce, pětadvacátej duben se tam vždycky nenápadně skrejvá ("množné číslo od datum je data!?" :D), tak jako v Nichollsovým One Day; majálesilo se, někdy depkařilo a jindy sluníčkovalo , ale odteďka už se neschovává, naopak září do tmy a bude už navždycky patřit tomu malýmu velkýmu zázraku, co tu vedle mě vydává zvuky a chrní pod růžovou dekou se sovama.. :)

závěrem univerzální rada a současně životní moudro, discovered by aktual bitr:

když nevíš, tak dejchej.

duben , ještě tam budem

novýho je toho milion. tak třeba už několik týdnů fascinovaně pozoruju nádhernou plyšovou slepici ve výloze u zastávky. dneska se F svěřuju u večeře, že už tam není. F: "a já viděl kluka, co si ji koupil !!!! hned jsem si na tebe vzpomněl." :D :D

tak jsem si ji vygooglila, na mallu stojí skoro o kilo míň. tady je a odteď na ni můžu fascinovaně hledět z pohodlí domova kdykoli budu chtít. :D no řekněte, že neni boží.

co je dál novýho:

- cheecupový předporodní středy :))
- čtyřkilová krabice s divnověcma , donesena nejsympatičtějším pošťákem
- vrátila se mi po půl roce chuť na kávu , huráááá - už jsem to zase já! ♥♥♥♥
-  hltám sebevzdělávací knihy namísto beletrie , dokonce i před spaním :O :D ( http://nejlepsicopywriter.cz/kniha-o-copywritingu/ ♥ ) , ébooky , seduo .. ! , tuny nápadů , inspirace  možností !! , miluju bejt doma :D
- ve žluťáku neodmítnutelná nabídka VIP místa - "chcete sedět sama..?" JO! :)
- Dvojníci byli strašný
- wingsojc má nový příjmení :) a já nejkrásnější papírovo-knoflíkatou květinu
- kotě má zatim furt stejný, ale . . . . ! .. aneb následky meditačních duškovíkendů
- super naučmesekurz pro grafický lamy
- poprvý v karlínským šálku
- píšu knihu a je to boj , ale v počtu NS už si skoro předhánim bakalářku
- nenapsala jsem o velikonočních jizerkách :( - tak aspoň foto přírodního posypu hýr :)

trrrrr

den Ř

škoda, že mi "nebylo dovoleno" se radovat dýl než asi pět vteřin. feeling like piece of shit included. možná jen hrotim blbosti, protože mám zmatený hormony a jsem nejunavenější z ospalýho a zabitýho dne, a dovolit si se radovat je jenom na mně.. /ráda bych, ale nechce se mi/

spletený chai latté se srdíčkem do hrnku místo do skleničky potěšilo. :) ♥

na návštěvě ve městě

středeční květena k zahájení OPOSS :) ♥

v neděli jsme si udělali krásnej měststkej den :) od 11 dopoledne první jeden svět (http://www.jedensvet.cz/2016/filmy-a-z/30046-10-miliard-co-mate-na-taliri - "za peníze si ničíme životní prostředí" ) v přenádherným velkým sále lucerny, na balkoně sami jen se slečnou se psem :)) , vege oběd v mexiku s plátky kaktusu , káva + procházka , spontánní nákup knihy, co nás oba zhypnotizovala :) , v paperbacku a ještě se slevičkou -:) , a pak druhej festivalovej film (http://www.jedensvet.cz/2016/filmy-a-z/29927-syrska-love-story) opět na balkoně, bez psa :), už ne taková podkůžilezoucí skorodokonalost jako dopoledne (na "seniorským" promítání :D) .. jeden svět je skvělá každoroční tradice a vždycky vás (nebo aspoň mě jo) popohodí o nějakej kousek jinam.. snad dopředu.. :) ( rozhodně ne zpátky .. )

poslední den

včera.

ráno čtyřicet let čekání na autobus. pak vzájemný pomrkávání a flirtózní pohledy + úsměvy s klukem přes uličku. ;) no dobře, bylo to s mým klukem ! :D , který posléze v metru - ač sám masožravec - vymyslel skvělej vegetariánskej "vtip" :))).

"koupím si tu housku s vajíčkovou. jo, a mají i mrkvovou."

"hmm, mrkvovou! nejdřív jsem ti teda rozuměla s mrtvolou..."

"to jsou ty se šunkou.." :)

pak chai latté + muffin, poslední pracovní. růže od L. (... ráda bych si připadala privilegovaně, ale dostaly jsme všechny - mdž :D). olíbal mě na obě tváře a až pak si všiml mýho koutku. "jé, opar, bezva! :D" 

večer mi tu stejnou květinu odfouklo metro a já ji honila po nástupišti (takovýto, jak už ji skoro máš a chňapneš po ni, a ona zase popolítne! :D).

k poslednímu dni nic nostalgickýho zatím nemám. možná to ještě přijde :), po hodně věcech se mi nejspíš bude stejskat a po hodně ne. byl to fajnovej i náročnej rok + dva měsíce + týden, děkuju za něj.

a dnes se oficiálně vítám na opossu !!!! ♥♥♥♥ je 10:30 a zatim to miluju dle očekávání. :) číča zevlí v pelíšku a co chvilku mě přijde zkontrolovat, asi jestli se jí nezdám a fakt jsem s ní doma. no a fakt jo.

no a hlavně... www.hespiseknihu.cz :) !

different friday

mám volno, jedu do ticha a koupila jsem si doménu !! ou jéééé :D a poletí to? noo, když to přeložíme tady, tady a tady , . . . "hádej, co jsem si koupila!" ♥ :D :D velký věci - coming soon!

                            . . .

geniálnosti ze 100zvířecího ministerstva mýho nitra:

♪ "né jestli po smrti bude život - spíš jestli je život před smrtí.." (jako tolikrát)
♪ "když můžeš potlačit svoji touhu, pak není dost velká.." (vězení)
♪ "nic neni ujetý tak jako realita.." (průvod)

smích-in

3, 2, 1, . . .

1) dvtv epizoda veselovský vs. kamu .. "mě to zajímá jenom trochu" ... "vy máte ráda asijské jídlo?" "jo, moc!" "a proč?" :D

2) kanadský hlášky - epizoda J. vs. Fukaeri .. - ´a tak řikám “where are you travelling?” a ona “HA-WAII” a já “hahah” , nicméně jsem to bral jako joke, ovšem od tý doby jsem jí tam neviděl, už asi tejden, takže asi fakt jela na havaj´ .. 

3) epizoda práce .. V. na gauči: "přečtu vám něco o thajských masážích." .. 

tak jo :D

"já na pláži... a jak si užíváte pondělí vy?" - kill me now

to je zajímavé - co říkáš, není vůbec zajímavé. :D touhle mojí oblíbenou hláškou z legendárního filmu Rrrr (nechápu, jak může mít jen 59 % !!! :D) bych rovnou na úvod ráda okomentovala a shrnula vše, o čem budu psát v následujících řádcích. :) neni to zajímavý, jak lidi, o kterejch na fb člověk neví, co je rok dlouhej, odjedou na dovču a najednou postujou každej den fotku s drinkem/ s drinkem na pláži/ s drinkem u bazénu/ s drinkem na slonovi/ s beďarama pomazanýma zubní pastou (ne počkat.. to vlastně postujeme jenom já s Verčou :D) / s kouskem nohy (samozřejmě z toho nejvíc hubenýho úhlu), drinkem a výhledem na moře atd; a pak se vrátí domů a zase je ticho po pěšině , hpp životy jak vyšitý, protože co je záviděníhodnýho na tom trčet osm hodin denně v kanclu (ok pak možná nějaký to selfíčko z fitka a páteční kalbičky). nebo se vyjede do světa erasmovat nebo au-pařit apod. a zase se děje každej den něco novýho, je co postovat, je čím se chlubit, někdy i tolik, že to stojí za založení blogu a deníčkování , protože dny najednou nejsou rutinní , takže nezvyk a tak plná hlava zážitků (protože zážitek je najednou úplně všechno) , že to musí ven. to nikomu nepřijde smutný, žít jenom občas? nebo hůř - občas (o víkendech + o 20 dalších vyvolených dnech v roce) si vzpomenout, že žiju?

momentka minulýho víkendu: gauč + deka + čaj + kecání :D ♥ :)

a jako jo - jsem nejvíc ráda, že mě blogování drží už krásných deset let a čtyři měsíce (!!) .. :) pro vyvolené připravuju knihu složenou ze všech článků od začátku až do skoroteď , z nichž každý obsahuje překladovou část (moje kolikrát naprosto neidentifikovatelný metafory dělají problém i mně samotný po pár letech, natož potom chudákům čtenářům, který zpětně lituju :D) .. a jak už možná modří tuší .. těmi vyvolenými , kterým bude kniha určena, myslím ve skutečnosti jen a jen sebe.. protože řekněme si to narovinu.. všechny ty pravdy by málokdo unes!! :D

kvůli komu jo a kvůli komu ne

a i když jsem celej den přesvědčená, že kvůli autoškole ne, tak pak přijde večer a noc a mně z toho nejde spát, jakkoli se mi celej den chtělo a jakkoli sem se tím nechtěla nechat pastit. tak snad příště. a pak je únavná práce plná únavnejch nepřátel na telefonu (často, ale ne vždy ♥) , ale najednou zahrajou v radiu fixího dezoláta + druhá mandarinka, ségra tý unbelievable 6v1 (pecek v měsíci) , nemá pecku ani jednu, a tak je to zase chvíli všechno správně, když teda nepočítám, že je to správně celou dobu, jen se tím možná nechávám zbytečně semlejt, but why. nejvíc se těšim na od půlky března do půlky května. budu hodně spát, psát a chodit na procházky čerpat inspirace. a číst. a plavat. a pak to všechno zase celý dokolečka. tak jen prosím, ať je všechno nejvíc nejsprávnějš správně ♥♥♥. 

trrrrrrrr

ú (22)

únava

úplněk

ú ú ú 

můžu schovat hlavu pod polštář aspoň na 120 hodin a dělat, že tu nejsem? ideálně od pondělka, víkendy zvládám. dík.

fík.

na půli cesty

.. k "poslednímu soudu" :) jak mi vyvěštila moje osobní kotěcí kartářka :) aneb tloustneme do plavek :D

Poslední soud značí, že jste dospěli k pokladu, který jste tak dlouho hledali. Skrytá hřivna se může týkat jakékoli oblasti. Prožíváte pocit, že jste konečně došli do země zaslíbené. nepoddávejte se pesimismu. V tomto roce prožíváte úlevu po dlouhodobé nemoci nebo útrapách, které máte už konečně za sebou.

*

F: "já tam viděl nějakýho ještěra a ona pak řekne, že je celej já.." :)))))

čtyři dny

vstávání AŽ v devět :))) , klidný dlouhý snídaně s knihou a pak celý dny ve stylu dělej si co chceš , to chceš , a hlavně to chceš VÍC než čtyři dny v kuse , uá ! knihy a filmy a skvělý jídla z naší skvělý nový kuchyně , procházky přírodou co je hned za humny , a bazén a inspirace (!! paralelní světy za sklem za dřevěnou lavičkou nad topením) a afterbazén drink+qiuche , a pak zase knihy a zmrzlá 10km procházka za čajem a polívkou :))) , ujetej divnobus a nečekaně zábavná hra na "dala by sis...." :D :D :D ("dala by sis bruschettu s rajčatama?" "joooo" "dala by siiiis... tiramisu?" "joooo" "dala by sis telecí řízek?" "neeeee" "dala by sis noky s houbama?" "jooo") .. legendární flek na gauči .. černá kočička užívající si naši přítomnou přítomnost .. žádná autošůůle .. těšení na únorovej alternativní víkend :) .. doufám, že mi tam nebudou cukat nohy :D ..