zasloužená odměna po tréninku.
na co trénuješ?
na lhářku :D :( :D
ano. nebo na hérečku? pozvánky na kástingy očekávám v komentářích. bylo víc minusů než plusů, ale to jen proto, že sme chtěly, a že by to jinak nebyla na schůzi taková sranda. ale slečna ať si to na posmrtný obrazovce radši nepouští, anebo klidně jo, ale ať to hází za hlavu. nesoudit a neřešit soudy jinejch lidí aka nic neexistuje, jenom ty. každej sám za sebe a sám pro sebe. if you´re searching for that one person who will change your life... take a look in the mirror. ,) ou jé.
poprvý kavárna s motorkama. muj vyhlídnutej stoleček v rohu. vždycky, když sem koukala do výlohy a viděla se u něj sedět a kafíčkovat s nojbůkem a žít život svejch hlavních i vedlejších hrdinů , řikala sem si, že tam hlavně musí bejt zásuvka, no a teď už vím, že tam je! :D :) a že už mi nic nebrání, jen čas, ale to vyřeší čas. ideálka :).
kabelka z desek? no to CHCEŠ! a tak se začátek tejdne nějak vydařil o něco líp, než jeho skorokonec. nohy krávy bolely tradičně ramena a chosé nepřijel. chci nepít. vždycky se mi na alkostavech líbilo, že sou lidi k sobě víc upřímný a smějou se (když teda zrovna neutápěj depky) a nepotřebujou ani moc důvodů, ale dostávam se asi do fáze, kdy mě sere, že to neumí / nechtějí / bojí se? / je jim to jedno? / maj důležitější věci na starost? dělat normálně, jindy, jen tak, nebo to dělaj, ale míň, nebo jen někdy, anebo míň opravdově, a ostatní sou suchý. výjimečně zobecňuju přesně tak, jak to nemam rád :), a narážky not inklůdyd, jen jedna :). a jak se to děje, že toho mám s šedesátiletým japoncem nakonec víc společnýho, než s ještě starší vlastní krví? takže už jen smířit se s tim, že cesta může bejt cíl, a s vlastníma teoriema, který praxe obrátí proti mě a nechá mě se jima dusit a pak je nečekaně po tmě vyplivnout a pak se nechat utěšovat. nejhorší, nejhorší , nejlepší. cestuju na level. ostatně, sem krytá minimálně dnešním nadpisem.. :) podle týhle teorie jsme vlastně všichni ještě ve vývinu:
everyone is at different stages of consciousness. there is certain stage you reach where your intent is to only speak your truth, not convince others of it. you begin to realize that everyone has their own path. in other words, you cannot convince a baby they should be walking when they are at the stage of crawling. to convince them of that truth, is irrelevant. takže ou jé podruhý a nasanou..

