co BY chtěl , ofc .. aneb jak se bitr stala neplánovaně součástí sobotního bueňáckého dramatu :) .. je to zajímavost kolik různejch verzí může existovat pro jednu situaci , jeden rozhovor , jeden zážitek , připomíná mi to útržek z komunity: "you're cute, but selfish and narcissistic to the point of near delusion" ".....she said i was cute!!:):):)" .. a kolikrát si člověk musí něco s někym vyřikat , aby nic nezůstalo nevyříkaný , nestrávili bysme pak zbytek života vyříkáváním si zbytečností , který už stejně nic nezmění a věci sou jasný a všichni už všechno vědí? za mě: stop vztahovejm složitostem , co vznikaj z nevyřešenejch a zbytečně promlčenejch nebo nepochopenejch jednoduchostí nalepenejch nepřehledně a zmatečně na sebe , a stop emotivním scénám na veřejnosti uprostřed koncertu , co jsou ponižující pro všechny zúčastněné , že skoro ani nevim pro koho víc :) .. není zač , kill me now , VMVS .. :) taky pro mě navždy zůstává polopříjemnou polozáhadou , že večer kterej by někdo moh považovat za jeden z vymazánízkalendářesizasloužících , považuje někdo jinej za fakt prímovej ( říká ve mně tom sawyer ♪ ) díky velký koncentraci svejch oblíbenejch až nejoblíbenějších lidí na malym prostoru :) , u sebe a pro sebe , soundtrack nazpívali pestalozzi z repráků a příchuť večera byla jasně černorybízová .. a pak už byla noc , uzobávali sme kebab a vzduch voněl starejma časama, když ste se hodně zhluboka nadechli , bylo to jako po dlouhý době ochutnat jídlo, kterym ste se dřív ládovali každej den (nemyslim ten kebab), ale recept se mezitim proměnil o pár ingrediencí, protože už mezitim uplynula náká voda v řece a je to přirozený že věci se mění, i když některý ne, a vyvíjí. a je to furt stejně dobrý, jen nezvyklý, asi. (pro future bitr čtoucí si tohle za 2 roky, zmatenou z vlastních metafor: ingredience = události a osoby v životě daného člověka!! trubko. a doufám, že jsi už napsala knihu.) mrzí mě to, ale nemrzí mě to.
no, vlastně mě to spíš prostě nemrzí.
