z říše polospánku, bez ukolébavky

byl to jeden z těch dnů:), kdy se kobkuje příjemně, kromě první hodinky, kdy to naprosto osudově viselo na nás dvou :D, jdeš pozdě, cože jakto? aha, ne, jdeš včas. / to to volá, co?:D kolik máš hovorů? no já sem tu už od půl jedný, tak budu mít asi víc. já mam šestnáct. !!? já patnáct xD. na třetí posily, barvičkování, bitrtwistr, co má megatonážní úspěch, a aby ne :))), pejsčí miminko <3, snížený hodnocení za nesmysly :DDD, sto osmnáct let čekání, skoropiňakoláda a skorocelý účastníci:), jako za starejch a novejch časů. korpusový ráno, záhada ztraceného pírcu žirafím polštářem v noci z nosu vyraženého:D, a minulej rok sem částečně taky uschla a koukejte jak je mi najs. a pani vedoucí nepoložil můj omáčkoidní email, vše je na dobré cestě, přátelé :D a když ne všechno, tak aspoň něco :)

three days

Jesus started the whole wait-three-days thing. He waited three days to come back to life, it was perfect. If he have only waited one day, a lot of people wouldn't have even heard that he died. They'd be all, hey, Jesus, what up?

:DDDD ooooor - yeah, that's better :)

bez diskuse nejlepší díl ze čtyřky, pokud někdo striktně nesouhlasí, žádám ho v míru, ať se tím třeba zadusí xD zasmála sem se jako dlouho ne a cítím se pseudointelektuálně psace náladově, ale nemám v plánu o tom kohokoli přesvědčovat :D a když už vím, že jsem metapod, mohu s klidem vnitřním přestoupit k zhmotnění své představy (kterou nemám, a o to náročnější to bude) do opravdických slov, pokud možno moudře působících (nemožno), nikoli však přehnaně moudře, protože by bylo poznat, že je to fejk. celá si vlastně přijdu dost fejkovně a obzlášť jistá nepojmenovaná věc mi přijde dost fejkovní, protože je mi dobře. a tak to asi bejt nemá, pokud je něco špatně, dalo by se z toho něco vysuzovat? (kéž by) A B S T R A K C E ! (+ pohyby, nezaměnitelná mimika) nic složitého, jen pár holých vět? a světla vlaku ... já se prostě nikdy nenaučim bejt zodpovědná a přemejšlet aspoň trochu dopředu, že ne? ale vyluxovala jsem, tak co jako.

the time, the place

poslouchám yeah yeah yeahs, mam z nich pocity pod kůží a dilematuju, jestli jsem dnešek proflákala nebo ne. je středa po padesáti letech bez kobky. kadeřnicovala sem, což neni poznat na pohled, jenom na dotek (a co od něho čekám), moje seksy hříva byla zhebčena a konečkovejch hnusů zbavena. výhodou zadanosti je aspoň jedna jistota, že máte s kym bejt na májku, ne na tu paštiku. zlo! (in your room, in my room) pak jsem luxovala, kalila limetkovej a sesmolila dva povinný maily, pizzovala u novýho bigbengu, přátelé s výhodami, jak tematické. (dva tejdny!) pak jsem dělala věci do školy (ano :D), pořád se nemůžu vnitřně rozhodnout mezi jsem a sem, nechci bejt příliš spisovná, ani příliš nespisovně rádobydrsná, tak budu radši nerozhodně rozpolceně trapná, jakkoli je mi to blízké. na druhý pokus jsem si sosla marley and me, posvačila ředkvičky a kitkat ( po ředkvičkách je sladší než obvykle a je to uá) a tradičně zapekla socio, tak je to teda proflákanej den, nebo cože? a jestli jo, změní to, že si zaroťáskuju, pustim si film a s trochou štěstí dodělám demenci na psanou a pošlu ženám, kterým způsobím těžký šok tím, že jsem se angažovala a něco stvořila?:D kdybyste byli já, nesnášeli byste se?

okurky, polštáře, pitomej čas

budu lhát jen lehce, když řeknu, že do práce si chodím spíš odpočinout, posedět, popovídat a zakafíčkovat, ale nebudu lhát ani trochu lehce, když řeknu, že dneska sem si zkusila celejch 6,25 hodin doopravdicky pracovat (hlavou) (a nesmějte se :D), s jedinou kratičkou minipauzičkou na vychladlý kafe a bitrtwistra, a sem tak psychicky vyčerpaná a upočítaná k zbláznění, že sem nešla ani plavat, protože jediný co zvládnu je sedět a koukat do mimo a jít si udělat polívku, nejsem schopná přemejšlet absolutně nad ničim, což je momentálně celkem plusová záležitost, je mi všechno jedno a těším se ke kadeřnici :D a mám vedoucííííí !!!!!, ale odevzdám všechno pozdě, takže nevím jestli je důvod k radosti :D, a byla jsem na číně a byla awesome. rada na závěr: během stavu psychického vyčerpání nedoporučuji pročítat blog strýčkův, dobrý večer :D

na horší časy můžem zapomenout

prošel jeden ježek, jedna spolubydlící, prolítly dvě letadla a zatajnostni si jeden chlap z protějšího světle modrýho okna. jistý je, že všechno je před náma, akorát ještě nevíme co. motá se mi hlava a chci bejt na sedmičce. táhne se to, dneska víme víc, a stejně nevíme nic. do toho tolik školovejch povinností, a já nejsem ta správná povaha na zvládání toho všeho, a taky to pak podle toho vypadá, zabloudil jsem lhostejností, nevím jak najít cestu zpět... priority. škola to nikdy nebyla a já se neumím přeprogramovat. a dokud přijde s modrym typingem smajlík, tak je to dobrý, i když je to špatný. a když sem na začátku prohlásila, že na horší časy můžem zapomenout, tak sem opět jen myslela, tak, jak se to stává. bylo to už v tu chvíli nalajnovaný? :) is it me you're looking for? a zbejvá nám z vesele hlavou proti zdi dál v sladkém bezvědomí fakt už jen to hlavou proti zdi? nebo už ani to ne? já ti řeknu co se stalo, joey se narodil... a za 28 let mě vykradli. je to OSM stran, snad u toho neusnu. proč, psalas to ty?:D here we go, limetkovej džůs to jistí, a roťásek, a čína, mňága, bitrtwistry a oranžový mrkve. proč se bát pozítřků, že :)

na prstech jedný ruky a ještě ti zbydou volný

asi takovej pocit, jako když je dávno rozhodnuto za vás, a vy ještě nevíte... změní to něco, kromě toho, že všechno, všechno nebo nic? zrovna já, která tak zbožňuju překvapení. v ledničce zbylo pár kapek modrýho templáře ze včera, nepila jsem ho sto dvanáct let, venku číhala kočka, schody byly ohřátý sluníčkem a já tam seděla v ožmolkovanejch teplákách (ve kterejch mě viděl, protože bylo ráno a já šla spát a ospalou mě objal a všechno bylo jak má bejt a taky řekl, že stejně... stejně, stejně...) a modrym tričku z kréty, na který jsem nebyla, a pila ze sklenky na nožce po malejch kouskách, abych zabránila tý chvili skončit, a kočka se ochomejtala a vrněla a byla ráda, a víno se červeně lesklo a chutnalo jako starý časy, a kytky byly zelený a žlutofialový a ve vzduchu visela budoucnost. a tohle bylo celý nejvíc ze všech pro M, protože prostě černý pivo:), a chtěla jsem to poslat v mailu, ale převládla touha mít nejhezčí chvíli dneška tady, sice se opakuju ráda, ale tohle by pak ztratilo kouzlo. takhle bych se chtěla mít už napořád. a ty pravdy, co se válely na dně, sem spláchla do dřezu. co taky s nima? vždycky bude jeden veselej a jeden smutnej...

kterak jsme lásku, píchání a obžerství oslavili

friskem a milenky uá bagetou na milenecký dece :), na drsných respektech v první řadě, smsking kdo kde s kým, otoč se a mávej :D, známí kam se podíváš. bod exmanželovi za to, že se na mě usmál, přestože právě objímal manželku:), ale zpětně mi to přišlo jako úsměv "chachá, kdo je víc" xD, jenže to mě nesere, protože je asi šťastnej a protože mám hezčí zadek než ona. bod pro smíškovou, že se jí líbí moje zdejší fotka :D, mínus bod sousedovi!, zvířata a marf na altán stejdži, extřída i s martičkou:), na billa jsem si zapařila jako zamlada a sdílený pocity při asi takovej pocit. langoš a flípz nedojedenej langoš, spráfcopátračka:), svatba syd a dachla ("dete pro pití?" "ne... deme souložit, za třicet vteřin sme zpátky":D), friska, friska, kelímky!, koukání na hvězdičky, dementní oj velkýho vozu, extanečník tramvajově osudově. mám z nás radost a myslim že dvacátýho majálesního ročníku by byl hřích se nezúčastnit, tím spíš, že šlo o moje poprvé, tak mám ve svý sbírce poprvé další najsovní poprvé, jupíjej:) fotky jsou na fejsu, kdo se mnou není spřátelen, velkou chybu činí :)))

ve tmách za slovy

vrchol znamenitostí. 1/ celej den mam chuť na nudle z číny, a protože shodou náhod v kobkový kuchyňce ležely jedny opuštěný, a kdyby je nikdo neschálkoval (:D), tak by se musely večer vyhodit, ... obětovala jsem se s radostí :D. ("cooožéééééé, to sou číínský nudle, coožééé, já myslel že tam sou ňáký..obyčejný...seschlý nudle!!!!" xD - více u bodu 3) 2/ kou, která si mě vylosovala na kobkapárty a věnovala mi antikocovinovou svíčku:), se narodila ve velmi významný den, shodou náhod ve stejně významný, jako já ! ... !!, 3/ kou teoretik měl dneska prima stavy, což je znamení jeho nonstop jízdy :D, a 4/ urvalo se mi diskantský T, o kterym sem byla přesvědčená, že mi bude klíče hyzdit happily ever after. a pak už sem jen kotymu snědla pakl slaninovejch, vysmála se u bobulí, zítra půjdu poprvý majálesit:), a teď usnu u přátel, tak, jak to mám rád <3, tak zhasínáme (úú-úúú-úúúú), bejbé. + bílá myška na polštáři + oknozatemnění :,)

z posledních pocitů-tů-tů-tů-tů-tů [customer disconnected]

nešálí-li mě smysly, v totálně rezignujících náladách působím nejvíc ze života rozradostněle, důvod je prostý, chovám se přirozeně (=jako idiot), protože je mi všechno jedno. a všechno je najednou veselejší:), a když ne veselejší, tak je to stejně jedno, kalkulačky stejně umřou a my s nima. udělala sem si na svačinku bitrtwistra a seděla sem půl minuty na R (!!!!), ale nemusela jsem zvedat žádnou R xD, zážitek. udělala sem ruštinu studujícímu kou úkoly :D (=obarvila všechny bělochy v učebnici a pracovních listech načerno - "!! jak si věděla jaký je zadání?"xD), obvolala louskáčky, kafíčkovala s nožkama nahoře, a ... a bylo mi všechno jedno, nevěřím na naposled - sice vždycky přijde naposled, ale když chcete něco zažít once more, i kdyby naposled, stejně to ve skutečnosti nikdy nechcete jen naposled, svět zmatenejch štěňátek. z tramveje přede mnou vystupoval seschle roztomilej páreček stařečka a stařenky, který byli nejen rádi, že sou rádi, ale hlavně vypadali, že sou rádi, že se maj, řeknu vám, že sem vyměkla málem jak u sexu ve městě múví, no co to je. píšu si s ženskou, co má nejdivnější prostřední jméno na světě, o tom, jestli mi povede bakalářku, a je to divný, všechno je divný a je to fuk. visí tu divnej mrak, ze kterýho neprší, ale je hnusnej a sere mě, protože z něj de zima a zakrejvá mi sluníčko (a já se nemůžu opalovat :D), sráč. nicméně (náhradní řešení? solárko? mmh :D), připadám si realitně smířená, toť lehké pozitivum na závěr a tím je dnešní příděl pozitiv vyčerpán, budu se s vámi opět těšit příště, znova. to ste rádi :D

ztlumeno

přála bych vám vidět to dilema, jestli mám napsat sem, kde nejsem zvyklá, nebo tam, kde to bude vždycky moje (a jestli mi ho zruší a nějaká děvka mi vezme adresu, tak ji zaspamuju bleskovkama), ale už dlouho mě to táhne pryč. dilema mi vyřešil M, i když za to vlastně ani nemůže:), píšu sem. pomyslnej krok do někam. odněkud, kde jsem byla zvyklá, a pak přišlo 180 s otočkou navíc. věci jsou teď hrozně jinak než nedávno a hrozně podobně jako dávno, i když jinak (dvakrát nevstoupíš...). od rána, co se mi kotě pochlubilo s chatou a palačinkama, který jí tam profimuž uvaří k snídani, nemyslim na nic jinýho. nevim co chci a zřejmě je mým osudem nikdy na to nepřijít (ačkoliv téma bakalářky už asi mám, mám, mám, tejden před uzávěrkou, ale kdo bude můj vůdce a antivůdce?), ale chatu a palačinky bych si dala všema deseti okousanejma prstama. krok do někam, kam se mi vůbec nechce, nikdy nevíš, ale mně bavilo vědět aspoň na tejden dopředu. "už je sobota?" se změní v nicneříkající fakt o tom, že je sobota, věci i lidi maj novej rozměr a dávat si pozor na pusu je až za druhý, za prvý je totiž _____________________ . ale hlavně že to teď všichni víme:), a tak si myslim, že nikdy neni pozdě, vždycky se dá skočit do vln, ... ale co když sem nechtěla do vln, a bavilo mě válet se na ostrůvku bez plavek a nechat si vařit palačinky (rozuměj vozit pizzu) a opalovat se. a tak dlouho se člověk opaluje bez opalovacího krému, až se spálí, anebo si jen myslí, že se spálí, a tak skočí do vln, a všechno zkazí. nikdy není pozdě, ale někdy jo. toužit a nikdy to nevzdat? touha je zázrak kámo, zázrak? a co od něho čekám, nic víc. jak se naučit nečekat nic víc, když ste doteď měli všechno, co ste si jen v rámci možností mohli přát. a zapomenout na všech devadesát devět... :) a na závěr jeden citát: slyšíme se? slyšíme se? slyšíme se? slyšíme se? slyšíte mě? já vás neslyším. dobrou noc (slunce a dobrej vítr do plachet)

já pro tebe a ty pro mě

a ty seš někde ve tmě
město pode mnou zhasíná
já pro tebe a ty pro mě