Štěstí je cesta, cesta je štěstí, cíl je kafe, co nakonec neni. Nakonec je mošt a dobrá věc s arašídem. Zdála ses mi, zrzavá hlavo. Dneska v noci, jen jsi byla fialová. Chtěla jsi mě ignorovat, ale F. tě zadržel, aby ses mi musela kouknout do očí a abych mohla mít já to privilegium, abych mohla já ignorovat tebe. Uuuu darling, who needs love? Stejně jsem kdykoli připravená znovu se do tebe zamilovat.
Jdu a baví mě moje cestovní já, potkávat se s ním, poznávat se, poznávat ho, poznávat se, nás. Jen já a můj artist inside a hlasy z mojí hlavy, je s nima zábava.
Teď tu sedim pod hradem a bolí mě nohy, ale stejně půjdu zase stejnou cestou zpátky, nad barem visí nohy psa a nápis femme fatale. A je pátek večer, kolik pátků večer jsme strávily spolu, a kolik jich musíme strávit bez sebe, abychom se zase mohly setkat nad speciální tekutinou, třeba omalinovanou vodkou, co už ani nevim, jak chutná?
Je válka ignorace a ignorace válka? Co jsou moje zbraně a pokud je používám, vim o tom vůbec? Možná je vidíš ty a já vidím něco jinýho.
To by celý bylo jedno, že vidíme každá jiný věci, kdybychom si o nich ale mohly aspoň povídat. Tak tuze ráda bych si o nich s tebou povídala.
https://www.youtube.com/watch?v=_jPUSbxK614
