fixově situačně:
je mi dobře a příšerně, neni jasný, jak to dopadne... a jde a jde a jde o to, když se do sebe nevejdu, abych to přežil v pořádku jako princezna pohádku ... jako-ač to neni jenom jako: je mi dobře (!!!!) (a příšerně), doufam že sem tim autobusem jela naposled v životě, cítím se jakože (doopravdy, opakuj si se mnou, doopravdy) je konec jedný éry, musí bejt, na další konce (ničeho) nejsem a nikdy nebudu ready. myslela že sem že to nepřežiju, a přežila sem. myslela sem, že mě nepřekvapí, a překvapil. myslela sem, že budu tvrďačka a nespadne mi nic do voka, a spadlo. tak k čemu to myšlení teda je, když akorát matu sama sebe... a pak sem si koupila mekflaryho s kitkatem, sedla si na fontánku, čekala na rybářku s houbou white, vyřešila sem typovo kvíz ohledně "parku na š", bylo mi dobře (a příšerně!) - a bylo mi dobře celej večer, po sviňích a maximálních kolorumech a lemondech a králičích uších, na seksy koženej bílej pohovce, a dokonce ve chvíli, kdy mi začlo bejt lehce příšerně, přišla smska od toho, kterej to moh zachránit, o kterym sem myslela, že už je out of loveful..., nebyl, přišel, zachránil to (nejvíc!). a bylo mi zase dobře, až do rána:), (nepochopitelně odjetá tramvaj?:D, hezký čekání, hezký rozloučení...) a pak mi bylo zase dobře a dneska je mi zase dobře (padání do vočí zamrkávam). a jestli mi napíšeš (nedělej to, nedělej to, nedělej to), tak ti řikam (řikam ti že spíš!) že posbíram všechnu tvrďákovnost světa a nebude to ani trochu hezký (taky bych ti mohl do očí říct, jak strašně jsi malý, bezvýznamný a malý), je mi prostě dobře! (a příšerně) a vůbec nejsem rozpolcená, unavená po megaprocházce a nastřádanym spacím deficitu, vůbec sem nedostala 185 přání od lidí, od kterejch bych to ani nečekala, vůbec nechci koťátka, vůbec nemáme výročí, vůbec nemiluju svoje mítfláj kraťásky (ůůůŮŮů) a vůbec v nich nechci bydlet a umřít, vůbec bych nejedla bigsaláty z nový oblíbený pizzerky od rána do večera... klimatizace nikdy nezapadá, a slunce dneska nevyjde :)
:):):):)
