ještě v sobotu jsme procházkovali v kraťasech. včerejší upršený večer s dopravou za 50 kč jsem si užila napůl, v oáze teplo zvenku i zevnitř, po cestě zima svetru navzdory.
ale dneska! nejdřív drobný deštík, kafe a brusinko-tvarohový koláč. pak bláto a lehce mokro v pravý jarní botě. pak vydatnější déšť. promočenej kočár a g nadávající, že jde pak rovnou do divadla. asi jedna z těch chvil, kdy jsem měla teoreticky důvod nechat se blbou náladou strhnout taky, přece hnusný počasí a pitomej déšť a debilní podzim a zkurvenej život, ale když je zpruzelej jeden, druhej podvědomě anebo i vědomě přebírá zodpovědnost za zpozitivnění situace. a tak jsem se smála. a pak jsme stály pod stromem, deštníkama chránily víc kočár než sebe, zmáčenej kabát, boty na ždímání. přidaly se malý kroupy. vylomenina sladce spinkala a déšť neustával, jak jsme doufaly, ale sílil, já se smála nahlas a víc a víc. doma jsme se převlíkly do tepláků a plyšovejch ponožek a uvařila jsem čaj. pak jsme na střídačku žehlily, vylomenina se chechtala, g šla na jablka dírou v plotě a do divadla si půjčila F. fesťákový konversky. můj první pocitově podzimní den. boží ♥.
zakončen kávou v deset večer, abych přebila chuť tuňáka.
