aneb moje první brigáda mě dostihla a smetanu v podobě následků svých minulostních failů si s chutí slízávám při svém prvním hpp.. :D a jak všichni víme, kdo nejvíc miluje tyhle životní propojenosti, ukažme si na niiiiiiiiiiii... :) byla to tehdá obří challenge a zkušenost, vstávat každej den ve čtyři ráno (kdy hudba končí a mně začínala) a se zalepenýma očima spočítat noviny a smát se panu......doplň, hinny :D , a pak srovnat do megatašky na kolečkách a objíždět domy a někdy nechutně pršelo a někde sem se bála :), a někde mi nezbyly ln tak jsem tam šoupla mf a někdy mi na jednu schránku nezbylo vůbec a pak jen to doufání v ignoraci a nestížnosti milých předplatitelů lochotínských... pohled na bitr o deset let později, kterak sedí v hlavním městě ve skleněné budově před monitorem s mikrofónkem a sluchátkama a vyťukává reklamace na nedoručení výtisku nebo omylemdoručení výtisku jiného nebo výtisku vlhkého.. :D :D proč mám pocit, že věci se opět dějou správně.. :D a proč mám pocit, že se teď ani moc nehodí napsat, že se asi cítím dospěle.. :D ale objektivně, schválně jo... bydlím s klukem a s kočkou, mám práci a nejlepší zelenou košili. takže!? takže momentky zachycující konec/začátek jedné éry.
ille zazpívala ledňáčky! oujé. čtvrtek, den před poslední směnou v kobce.
strom po cestě do kobky, u kterýho sem fotila východy. pátek ráno.
hladový hořovice. fixa taky zahrála ledňáčky:) zašimrání. nebo ty hlody, co měl tuhle v jídelně... sobota večer. přijel pro nás F. a zastavil nám na benzínce. si děláš prdel že si dáš bagetu!!!!
smrt bagetám! :D
nejlepší napůloběd s nejlepší ségrou v pětce :D nejsilnější kafe a ta těžko identifikovatelná hrouda jsou ovocný knedlíky, co byly luxusní! středa odpoledne. předání kola. třetí den. pocity z prvního: rozpačitý. z druhýho: fajnový. z třetího: skoronadšenost :D, a touha nezakřiknout :)
dec zatim ól, jelikož mám málo času na hlavní a jedinej spánek dne. v těšení na cyklovelikonoce :)