středa 28. června 2017

"Co tam vidíš?" "Sebe..."

Tak tohle je asi nejdelší pauza v psaní v celý nekonečný historii. :( Jenže se toho děje tolik! Třeba jsem začala psát velký písmenka na začátku věty, a přitom jsem to pořád já. "Vydala" jsem knížku! Je tady: http://hespiseknihu.cz/e-knihy/. V sobotu jsme oslavili jednu lásku ve Valticích a v neděli bylo vylomenině 14 měsíců. Zatím nevím, jestli budu ta matka, co bude počítat věk svýho dítěte na měsíce až do jeho nástupu do první třídy, doufám, že ne. :D Ale čtrnáctka je dobrá, tak co už. I když osobní zkušenost se čtrnáctkama zrovna nemám, hahá, co ty, fjůčr bitr, doufám, že taky ne!?, ale nikdy nevíš, viď. Svatba byla dojemná, několikrát ano a dva krásný sliby delší a (snad) upřímnější než tři písmenka, vylomenina do toho brebentila nenenenenene, jedla rohlík a mávala na lidi. Při vstupu do kaple nám ulítlo kolo od kočáru. Je to něčeho znamení? :) Měla jsem šaty s motýlama, červenou pusu, normální vlasy bez ozdob a copů a docela se mi dařilo být sama sebou a nesnažit se si někoho získat, důkazem budiž předobědová ostrá oční diskuze s jinou matkou, mám z toho radost, jak mi byla jedno a jak jsem si dovolila být strohá, věcná a nesouhlasná, když jsem to tak cítila. :) Bitrrr trrrrr, děláš mi radost! :) Starám se o fejsbůky plavání, píšu o psích fontánkách a odblešovačích, a jakkoli mě to někdy sere a nebaví, tak to stejně miluju, protože to všechno jsou moje splněný přání, a nemiluj svoje splněný přání, no né? 

A delfíni, když se rozhodnou, že už nechtějí žít, tak prostě přestanou dýchat...


Tak dík, tak ahoj a dík
Cesta se točí
Ale kam?
Čtu jí z očí
Co je tam?
Jsem tam já, já, já, já