den stávky dýdžejů

v nohách tisíc mil a dva puchejře, osprchlá a růžově opyžámkovaná v houpacím křesle, v mojí dosud fakt krutě nejobíbenější bydlící čtvrti, ve sluchátkách heroin na max, brusinka přede mnou na stole, a co je větší extáze? ... :) výbornej den tudej, nejezdilo metro a bylo to boží. v sedm vyjít z domu a vrátit se v devět, pěšky tam a pěšky jinam a jinam a zpět. do práce třičtvrtě hoďka, i když jezdily busy, ale moje stávkařská duše už se na to prostě těšila noacoooo :) před kobkou holky co v ní stanovaly:))), plný storek a festákovních pocitů, kafe a halda mejlů a muj zmatenej hovor se 102kou a jeho "tak já se tam asi pudu podívat....na vás:)" XD lajk lajk , nejluxusnější oběd ever v jiné krajině, matéčko na outů zdi, kdoví jak sem mohla timhle geniálně alternativnim klubem kdy opovrhovat... :D jakože rohlík s paštikou na stole... :D pěšky do studovny, co byla poloprázdná (poloplná?:D), psaní v lehkym mikrospánku :D -počet stávkujících bufetů: 1, počet kafí: 0 - toojeeemalooo! :D tramvají na ípé, kitkatová zmrzka a legerkou a přes nuselák a furt rovně za nosem :D možná trochu doprava :D nejnekonečnější ulice 5.5. a hlavně nejnemožnějš přecházecí :D, a pak už jen friskonákup a nebedrap a radost z toho, kde přebejvam; a do fesťáku zbejvá 16 hodin a evidentně je mi souzeno jezdit do milovic sama :), ale já se toho nebojim a ne a ne a neee, protože je asimiluju a neuděláš nic :)