fetiš zvanej svoboda

tenhle leden je plnej poprvý (a únor nesmí zůstat pozadu!) ... akorát z tohohle poprvý jsem dosti rozpačitá (a ze včerejšího jekylního...), v naší historii poprvý jsem odpískala náš večer. u tebe se to stávalo často, já byla ta, co musela mít plán B a tvářit se jakože okej, pro mě to vždycky mělo smysl, podřizovala jsem se tvejm náladám. dneska jsem tu náladu neměla já a je to děsivý, děsivý, děsivý, asi se mi vzdaluje Pocit a já to tak chtěla, a teď když se to děje, tak se psychicky klepu, od včerejší noci mam na kraji a děsim se, kdy se mě někdo zeptá vocap men (dont tač maj bády), a já se sesypu jak popel ze zapomenutýho rozkouřenýho cigára, a tahle poukr fejs dá mnohem víc zabrat než když raisujete sedmičku a dvojku (aha!) ... děsím sama sebe tim chladem, kterej si okolo sebe hromadim, jak s berlou mrazilkou, kterou se nebojim použít (ono samo...), vždyť tu se mnou byl, když mi bylo špatně, a dostala jsem od něj nejmenší žirafu na světě... ,( a hořčicový senza jsou ohňovejma lejs roku 2010... taky děsivý... nádherná nemetafora... a ono něco bude dál? nechci říct nic, možná že to není zas tak málo... (potkala jsem R, přišel si povídat, když mě tam nechali samotnou... bylo to příjemný, morganově upřímný a poukrfejsless -protože no hace falta, a když sme se loučili, tak mi utáh zavázanej svetr a mně bylo hezky, v jeho blízký blízkosti) možná se ti zdá že život nemá smysl, možná že jo, dyť je to fuk, každej žijem dál...dál...dál...