skůlcinema

kdyby to někoho zajímalo (mě), tak je mi nějakym limitedediciónmagickym způsobem dobře, nebo cože?, po pravý ruce mam tabuli, po levý malinký bílý šatičky, nejsem na tripu a prázdnou třídou se rozlejhaj zvyřata s houmcinema, miluju, miluju..., divnej pocit tu bejt, trochu hororovej, když jdu dlouhou opuštěnou tichou chodbou , veselou - na aktuální pohled , (všechno jako film se vrací) a možná tim spíš vesele-strašidelnou, nebejt bezbůkovní reality!! . . , nejdřív je důsledek a potom příčina ... , v místě dění prehistorický reality, co stejně furt ovlivňuje mou aktuální, ale: všechno je před námi, tak jako vždycky bylo!!, prostě jo, konečně mam nemlhavě jasno, bez záruky že dny prstů v krku a samurajskejch mečů už nepřijdou, ale v menší míře, s každym dnem menší a můžu konečně otevřít novou knihu (novej diář!!), možná že na tom novym roce je přecijen něco novýho, a možná je to vlastně všechno jen nový uvědomění starejch věcí..., (a pak tě potkávám...) a nakonec ti snad ještě poděkuju ;D . . jedu odznova. konečně. konečně. kdyby byl ke mně aspoň jeden z vás fér hned od počátku (!!), mohla sem to mít kurva za sebou dávno, díky nedíky, (z rozvalin vstává dům) ... + středeční návštěva mojí bejjjjbé, co mi pomohla přežít půlnoční překvapení, co v životě čtvrtý nemačkala ;D , ů-ů lavinyt . . , dvě strany eséje za mnou, jedna na zítra přede mnou, andělové v uších a na krku (rozbitej had oplakán, anděling druhej den, tyjo, kdyby šlo všechno tak rychle a zběsile), a tak, a tak, všechno je naopak...! (tak jako vždycky bylo)